Bylo to v neděli po kostele. Všichni byli u mě v pokoji seděla jsem uprostřed v místnosti na točící dřevěné klavírní židličce. V ruce jsem měla knížku.
Byla v ní paní a měla tmavě zelené vlasy,světle zelené svítivé oči a tvářila se na mě hrozně zle.
Najednou byla noc a mamča s ostatními všude zhasli,zavřeli dveře a šli do kuchyně. Nemohla jsem se hnout a
ani zavřít knihu. Ta paní se na mě pořád zle dívala a šeptala: ZABIJU TĚ! ZABIJU TĚ! Rozbrečela jsem se v tom snu a nemohla se hnout! Když jsem se vzbudila tak jsem byla spocená a musela jsem za mamčou!
to musel bejt hnusenj sen... tak se mi občas zdají blbý sny ale naštěstí je hned zapomenu....